Ve ctvrtek jsem meli naplanovany odjez z Mahanga na tri hodiny odpoledne. Do te doby jsme chteli vyuzit nakoupeneho naradi a pospravovat v dome sester alespon to nejnutnejsi.Takze do treti hodiny jsem se s Jankem nezastavili. Ja jsem utesnoval pletivem vsechny skviry ve mistnosti kde sestry skladuji ryzi, kukurici a dalsi pochutiny. Tohle jsem delal proto, aby krysy nemely lehky pristup  do teto mistnosti. V lete, az prijede skupina dobrovolniku, tak uvidime kolik jich napocitaji. Doufam, ze tam jiz zadna nebude.

V tom spechu jsem si jeste stihl popovidat se sestrou Honestou. Ona me mile nazyva mladsim bratrem a ja ji na oplatku sestricko. Snazila se me povzbudit do zivota, dat mi par rad a rict mi, ze ji budu chybet.Takze se vlastne stala jedinou zenou, ktera mi rekla ze ji budu chybet. No pokud nejsme pratele, tak aspon blizci kamaradi.

Tesne pred odjezdem jeste privezli pytle cementu na stavbu sirotcincu, ktere jsme bedlive prepocitali a potvrdili, ze pocet kusu sedi. Takze hura do betonovani.

Odjezdy z Mahanga nemam nikdy rad. Nedalo se vsak nic delat a vydali se do Mbeyi, kde jsme byli pozvani na veceri k jednomu ze synu babua, jehoz jmeno je Peter Simwaba. Znovu s nami sel i jeho bratr Joseph. Joseph se chce uz velmi dlouho stat nasim dobrovolnikem. Proto jseme projednavali detaily spoluprace a nakonec jsme si placli. Timto tedy oznamuji, ze v Tanzanii mame prvniho dobrovolnika.

 

 

Joseph a jeho zena

Pak jsem si sli jeste na chvili sednou -   v cechach by jsme rekli do restaurace, ale popravde pili jsme jen zdejsi dobre a vychlazene pivecko Kilimanjaro, tak jak je s rodinou Simwaba, tedy rodinou babua zvykem. Janko dostal od rodinky darek - dva tradicni satky. Jeden na hlavu a jeden jen tak na prehozeni pres sebe. Jeste mu to dokonce tradicne uvazali.

Ja jsem sice dostal jen jeden satek, ale zase si me vyhledla jedna zdejsi devce a straslive se ke mne tulila. Tak jsem ji slibil jednu fotku a radeji jsem prchal s Jankem do hotelu.