Další den cesty necesty

Další den cesty necesty

Ráno již v 5,45 nás vzbudil recepční, že jestli si pamatuji, co jsem v noci slíbil. To znamená narážku, že dva chlapi, co spí v jednom pokoji, by měli hotel opustit ještě před rozedněním, aby nepohoršovali své okolí. …Tak co nám zbývalo - skoro jsme tedy prchali. Byla ještě tma, ale i přesto jsme se snažili někde vyměnit peníze, aby jsme měli na autobus do Mbeyi. Skoro po boji se nám to podařilo.

Koupili jsme si lístek u nějaké společnosti a dali si batohy již do autobusu. Odjezd v 8hod. Měli jsme ještě víc jak půl hodinky času, tak jsme se šli s Jánem nasnídat. Když jsme se vraceli za 5 min. 8, autobus byl již nastartovaný a lidé do něj skoro naskakovali. Ihned jsme se k nim přidali. Našli jsme si svá místa, přestože zrovna u nich chyběla čísla a spokojeně jsme se usadili. Já jsem po 5 minutách již začal usínat. Po dalších pěti minutách přišel průvodčí, že chce vidět naše lístky, tak jsme mu je dali a on jen tak mimochodem prohodil, že sedíme ve špatném autobusu. Sice u správné společnosti, ale ve špatném autobuse. Tenhle prý jede do Daru :-) Takže neuvěřitelná cesta pokračuje.

 Tak nás vysadil někde na krajnici, ale naštěstí to byl dobrý člověk a náš správný autobus informoval mobilem, co dva běloši provedli. My jsme na krajnici chytli taxíka a jeli na autobusák ve městě Iringa a tam nastoupili prý do správného autobusu. Nemusím zdůrazňovat, že jsem byl celkem v očekávaní, co se stane během příští půl hodiny. Nakonec se nic nestalo a kolem 13 hod nás autobus vyhodil ve vesničce Mswiswi, což je místo odkud člověk dojde za hodinu do Mahanga.

Po zkušenostech s dopravními prostředky jsem si netroufnul vybírat mezi kolem a motorkou a raději jsme zvolili chůzi pěšmo. Přece jenom, když člověk zakopne a rozbije si nos, tak za to bude moci sám. Po chvilce nám zastavilo nákladní auto, které vezlo na korbě kameny. Přemlouvali nás, že nás chtějí vzít. Tak jsme to riskli. Přece jenom na korbě náklaďáku se do Mahanga nejezdí každý den.

Takhle se tedy jede do Mahanga.

Jaké bylo naše milé překvapení, když náklaďák zastavil poblíž domu sester. V tuto chvíli mi došlo, že je to vlastně auto, které má namířeno se stavebním materiálem na stavbu sirotčinců.

Auto, které dopravuje materiál na stavbu

V domě sester nás s úsměvem a objetím uvítali Abu s Ayubem a také Chacha a Amri, což už jsou skoro velcí chlapi. Jsou zde stálice sestry Dorotea a Honesta. Obě vždy s dobrou náladou a pokojem v srdci. Třetí stálice, sestra Blandyna je bohužel nemocná; je v nemocnici Igogwe.

Mama Sada mne hned vítala a byla moc ráda, že jsme přijeli. Skvělá to žena

.

I takto se dá vítat se sestrou Dorotou

Po přivítání jsme se hned vydali obhlédnout stavbu sirotčinců. Pracovníky jsme našli v plném zápřahu. Přesunovali velké kameny, které se používají na základy. Vůbec jsem jim tu práci nezáviděl. Jsem rád, že vidím, jak se stavějí základy, protože jsem se ujistil, že je dělají bytelně a poctivě. Což je předzvěst, že stavby mohou stát dlouhou dobu; všichni v to doufáme.

Místo dopravních prostředků se používají pevné svaly

Hotové základy

doladovani detailu se sefem stavby mistrem Godfrydem

nektere casti zakladu jsou jiz dale nez jsme mysleli

Jídlo zase sestry vaří výborné a opět se tu přejídám. Kdo má rád hranolky a bojí se kalorií, tak ať tady raději nejezdí, protože ty tu jsou pořád a jsou domácí, takže jsou velmi dobré. Můžu veřejně přiznat, že tento boj prohrávám. Taky je třeba vědět, že za každých okolností je třeba mazat se opalovacím krémem už od samého začátku pobytu. Já to sice vím, ale z nějakého tajného důvodu to nedělám a znovu se divím, že jsem spáleny tak moc, že nemůžu být na sluníčku už vůbec.

tento staresina daroval pozemek na stavbu sirotcince - 17 aru. Bez neho by nic nebylo

dispenzar v Mahangu je temer porad plny pacientu