Tam jsem se setkal s reditelem a domlouval pobyt nasich dobrovolniku v nemocnici a sirotcinci. Dohoda byla ke spokojenosti
vsech uzavrena a my se vydali za miminkami.
Reknu vam, ze pokud neni clovek tvrdeho srdce, pak s nim musi pohled na mimca pokud
ne otrast, pak alespon zacloumat.
Mimca byly tentokrat zavrene ve dvou mistnostech a jedne chodbe. Mohly se tam volne plazit,
nebo chodit pokud to uz umely. Deti, ktere umely chodit a spatrily nas prichod, tak nam utikaly, co jim jejich male nozky
stacily, naproti. Ty ostatni aspon otacely hlavickami. Timto bych asi rekl, ze detem chybi lidska pritomnost, dotek, nebo
takove to mamincino ponoseni.
Nejenom proto jsem moc rad, ze se zde vypravi nasi dobrovolnici a budou se temto detem vice
venovat. Je treba take rict, ze temto detem hmotneho moc nechybi. Jidla maji relativni dostatek - jenom ta pece.
Obaval jsemse zeptat jak casto miminka prebaluji. Doufam, ze je to aspon.... A az tyto mimca dorostou, pak je sance, ze budou moci prijit
i do naseho sirotcince, ktery se stavi v Mahangu.
 |
| s reditelem nemocnice Igogwe - domlouvani cinnosti nasich dobrovolniku |
Nasledne jsme dostali opet vyborny obed u sester a vydali se na cestu zpet
do Mahanga.
K veceru opet prisel babu s jednou holcinou, ktera mela 17 let. Sice nebyla sirotek, ale jeji rodina je tak chuda, ze se o ni nemohla starat. Babu se ji tedy ujal a nyni tahle divka bydli u neho doma. Babu s ni prisel, aby se zeptal, jestli by jsme ji nemohli zaplatit skolne na soukrome skole. Bohuzel je uz 49 v poradi, protoze skoro vsichni lide, ktere potkam, tak chteji poslat sve deti na kvalitni soukromou skolu, ktera je vsak velmi draha a pro drtivou vetsinu rodicu deti, nedostupna. Pak kdyz babu odchazel, tak se se sestrou Doroteou o necem bavili, nacez mi oznamili zda li bych si tuhle divku nechtel vzit za zenu. Sice tahle divka je pekna, ale svou zenu si predstavuji trosku jinak, proto jsem s diky odmitl.
Žádné komentáře:
Okomentovat