zaver z cesty

Nyni jsem jiz na lestisi a cekame, az nam za 8 hodin poleti letadlo. Janko si cte v kafeterii knihy a ja se nyni pokusim vytvorit zaver z teto kratke mise.

Jako vzdy mam pocit, ze se podarilo udelat spoustu prace. Prace nikoliv nyni na teto misi, ale behem dlouhe doby kdy Bez mamy podporuje jednotlive projekty. Ten dobry pocit prameni z mnostvi diku, ktere jsem slysel behem techto ctrnacti dni. Tyto diky vsak nepatri jenom mi, ale predevsim Vam, nasim podporovatelum a fandum.
Tyto diky bych jmenovite rad predal hlavne lidem, bez kterych by tyto projekty nemohly fungovat. Dekuji Tomasi a Misce Gongolovym se kterymi se snazime tahnout Bez Mamy, Ondrovi a Terezce Horeckym za trvalou podporu, Petru Eliasovi, mym rodicum a brachovi, manzelce a detem Janka, ktery byl nyni mym spolucestovatelem, dekuji Honeste, ze ji budu chybet, dekuji babuovi za neutuchajici nadseni do tvoreni, dekuji a gratuluji Josephovi Simwaba k jeho odhodlani byt nasim prvnim tanzanskym dobrovolnikem. Dekuji sestre predstavene - mama Mkuu za organizacni nadseni do nasich spolecnych projektu i za jeji trpelivost hlavne se mnou, dekuji sestram ze mi tak dobre varily az se mi vytvorily madylka lasky i sestre mama Makamu, ktera mi rekla ze jstem tlusty, coz znamena, ze stravim jaro a leto sportem. Dekuji dobrovolnikum, kteri se nyni chystaji na letni misi. Jmenovite Miska a Tomas Gongolovi, Zuzka Klusova, Gabca Gongolova, Gabca Frejslerova, Martin, Jana z Brna, ktere dodatecne dekuji za skvelou organizaci beneficniho koncertu v Brne. Uz je vse domluveno tak, ze budou na sto procent vytizeni a tudiz snad i uzitecni. Dekuji i lekarce Eve, ktera snad co nejdriv dorazi do nemocnice Igogwe kde je jiz ocekavana. Dekuji organizaci International Humanity a doktoru Madarovi za podporu nasich dispenzaru v Mahangu, Mshewe a Hasambe. Dekuji hlaven i Jankovi za jeho zalibeni v projektech Bez mamy a snad brzkeho rozsireni nasi organizace na Slovensko.

Nyni bych rad rozepsal jednotlive casti aktivit Bez Mamy a jak se nyni rozviji.

1/ stavba sirotcincu - postupuje velmi dobre. Zednici, alespon zaklady staveji velmi poctive a bytelne. Nejvetsi problem je totolne omezeny zdroj financi, takze uvidime kolik stihneme postavit

2/skolka - navstevuje priblizne 20 -25 deti, kterym je po vyucovani varena vyzivna kasicka uji. Ve skolce uci stara, ale duchem mlada sestra Dorotea a zena Edgara jehoz ja osobne znam hlavne z kostela.

3/dispenzar Mahango - sestra Honesta ma kazdy den priblizne 20-25 pacientu

4/dispenzar Mshewe - sestra Maria Goretti ma kazdy den priblizne 10 pacientu

5/dispenzar Hasamba - denni navsteva kolem 10 ti pacientu

6/ fotovoltaicke panely  - jsme na misto dostali asi po deseti mesicich. Z teto doby byly asi 8 mesicu na miste. Bohuzel celni sprava, vyzadovala tak vysoke clo, ze by jsem mohli tyto panely koupit nove. Sestra predstavena rikala, ze to byl i hodne politicky problem. Sve stavy popisovala, tak ze mela z teto zalezitosti hodnekrat boleni hlavy. Pristi mesic se vsak jiz budou panely instalovat na jednotlive budovy.

7/ sponzoring sirotku - nyni jsou sirotci podporovani [adoptivnimi] rodici rozprchli po jednotlivych skolach. Bohuzel jsem nemel zadny cas tyto deti navstivit. Toto napravi az dobrovolnici v lete.

Jako vse jednou konci, tak i tato cesta konici. Ani nevim co nakonec napsat. Snad jenom africke Kwaheri - nashledanou.
Michal

den posledni - nakup zbozi pro internetovy obchod

Dnes je nas posledni den. Janko se jako vzdy dobre vyspal. Ja jsem v moskytiere rano napocital 12 komaru, tak uz z tohoto titulu je jasne, ze ja jsem spise ve veci spanku jeho pravy opak. Dnes nas ceka nakup zbozi pro nas maly internetovy obchudek. Za ukol mam nakoupit tradicni africke, rucne malovane obrazy Tinga Tinga, ruzne uzitecne veci z ebenu jako jsou pribory, misky a podobne. Proste mam Vam neco vybrat aby se to libilo ceskemu vkusu a lide si to sem tam koupili. Rano jsem byl trosiku nerovozi, protoze jsem vubec netusil kde se takove veci muzou v Daru, prodavat. Obratil jsem se na meho znameho taxikare pana Valenciu a nejenom, ze mi poradil, ale i za poplatek nas tam odvezl. Misto to bylo africkeho typu. V ruzny malych obchudcich vecinou z plechu postavenych, meli v techto chatrcich zdejsi umelci vystavene, vlastnorucne vyrobene zbozi. Jenze obchudku bylo asi 80 a kazdy chtel prodat. Nahaneli me jako zlate prasatko. Jeste je treba zminit, ze dnes v Daru cely den tropicky prsi, ale je prijemnych tricet stupnu. Takze v takovem prostredi jsem nakupoval. Po kontniky v kaluzi, obkolopeny prodavajicimi prekrikujici se v nabidkach at uz obrazu, nebo jineho zbozi. Jeste ze nas porad smacel tropicky lijak. Doufam, ze jsem vybiral dobre a tyto ruzne zajimava predmety se Vam budou libit. Na strankach Bez Mamy bude velice brzo odkaz na tento malinky obchudek. Proto se neostychejte jej navstivit. Vzdy budeme mit na dverich napsano tanzansky podrav KARIBU - VITEJTE.

Zanzibar

V nedeli rano jsem sli se sestrami i Jankem do kostela na msi svatou. Pote jsme vsichni spolecne jeli do za mesto navstivit sestru sestry predstavene. Tam jsem s predstavenou probiral nejnutnejsi organizacni zalezitosti i nepopularni praci s papiry, coz je ucetnictvi. Diky jeji profesionalite jsem vsechno zvladli  a ja ji uz naznacoval, ze je nejvyssi cas, aby nas autem hodila do pristavu a my chytli jeste posledni lod na Zanzibar, protoze v dusnem Daru jsem nechtel zustavat dalsi noc.
Prijeli jsem za 5 min 12, coz je pul hodina pred odjezdem trajektu. V kancelari kde se prodavaly listky mi jeden klucina poradil, ze je nesmysl kupovat zbozi na Zanzibaru a doporucil mi jeden obrovsky trh tady v Daru. Listky na Zanzibar uz byly koupene, tak jsme si s tim chlapkem domluvili sraz v utery vecer a on nas na misto velkeho trhu za poplatek veme. Z toho vyplynulo, ze pobyt na Zanzibaru bude ciste pobytovy a odpocinkovy. V hlavnim meste Zanzibaru Stone town jsme nasli jednoduche a levne ubytovani za 10 USD na osobu, takze byla velka spokojenost. Jedina nevyhoda byla, ze hotylek byl hned vedle mesity. Reproduktor mesity byl asi 4 metry od hotelu a jeste natoceny do naseho okna. Proto kdyz se zacal mezuin modlit, tak jsem se k smrti vydesil z toho obrovskeho kravalu.

Druhy den jsem jeli dodavkou na me oblibene misto na vychodnim pobrezi do Bweju. Opet jsem tam nasel se poflakujiciho Shagiho, ktery nekde nasel kytaru, proto chodil s kytarou a kazdemu brnkal jeden akord - jen tak pro radost.
Ubytovali jsme se pro me ve znamem bungalovu Makuti a ja tentokrate vyjednal skvelou cenu 13 USD vcetne snidane.

Opet jsem udelal stejnou chybu jako obvykle a lehl jsem si na slunicko, abych se jen 20 min trosicku poopaloval a udelal si dobry zaklad na opalovani s kremem. Tentokrate jsem se spalil jak parek na grilu a dve noci jsem z toho nemohl spat, protoze me bolelo i dychat.
Potkal jsem i Chagyho jak chodi po Bweju s kytarou. Rikal, ze zmenil praci a  radeji pracuje u africana, ze ho ten jeho puvodni zamesnavatel hodne honil. Nyni pracuje asi 10 hodin tydne a je hodne spokojeny. Nejenom proto jsem si pujcil jeho kytaru a zabrnkal jsem mu prvni tony Smoke on the watar. Tim jeho spokojenost jeste stoupla.

Druhy den jsem se vypravili zpet. Na trajektu - spise zavodni lodi mi bylo strasne,ale strasne spatne. Pri kombinaci me totalni spaleniny tela, horka a morske nemoci jsem uz chtel by hodne, ale hodne rychle doma. Clovek vydrzi hodne a i tohle jsem vydrzel. Vecer jsem se ubytovali v cistem hotylku YMCA v centu Daru.

Cesta do Daru

Cesta do Daru probihala vyborne, protoze tentokrat jsem jeli s nejlepsi autobusovou spolecnosti, coz nam poskytovalo komfort temer srovnatelny s evropskou urovni. Autobus vsak zastavil v motorestu na obed. Bohuzel vsak na obed nam dali pouze 4 minuty. Me to jako uz zkusenemu africanovi stacilo. Janko vsak urcite potreboval jeste alespon jednu nebo dve minuty navic. Kdyz jsem pak nastoupili do autobusu, tak Janko mel trictvrte hodiny hlavu z okynka a snazil se domluvit jidlu, aby jiz nezlobilo. Po dlouhem a vycerpavajicim premlouvani vsak Janko vyhral a jemu se vratila prirozena barva.

V Daru nas jiz cekala sestra predstavena a vzala nas na veceri do domu, kteri patri sestram jeji kongregace. Pote co jsem si posmakli jsme se ubytovali v dobrem, ale drahem hotylku, kde bohuzel nic neslo. Ani klimatizace, ani napousteni vody do zachodu, ani elektrika. Takze jsme byli celkem sklamani. Ale noc jsme nejak prezili.

Rozvoz leku

Protoze sestra predstavena bohuzel neprijela, tak jsem se musel do Mshewe a Hasamby vydat bez ni. S predstavenou se nakonec mame potkat v sobotu vecer v Daru. Kongregace nam pujcila terenni pickum. Ridice nam delaly dve sestry. Rano jsme nakoupili leky v Bojani lekarne za 700 Eur, ktere poslala organizace International Humanity a vydali se do Hasamby obhlednout jak tam funguji vyukove dilny, ktere by jsem take radi vybudovali v Mahangu.

holky a kluci se uci sit

Joseph v akci

By s nami jiz dobrovolnik Joseph, ktery si radeji udelal volno v praci tj. na vysoke skole kde uci, jen aby mohl byt s nami. Kdyz jiz tedy byl s nami, tak jsem ho instruoval co a jak potrebujeme kolem sirotku.

Hned nasledne jsme se vydali na vzdalenou cestu do Mshewe. Nase ridicka jela tak rychle jako ve scence Cetnik ze St Tropes kdy Luis de Funes stopne reholni sestru a ona jede spise po dvou kolech. Tak nejak takhle jsme jeli, ci spise leteli do Mshewe.

Tam nas jiz ocekavala sestricka Maria Goretti, ktera ma na starost zdejsi dispenzar. Po uvitani jsem si sedli a ona mi vylozila jak se dari jejimu dispenzari a hlavne co potrebuje.

Za dobu co tento dispenzar podporujeme spolecne s International Humanity zde naslo pomoc 750 pacientu.
Zdravotnimi problemy, ktere zdejsi obyvatelstvo trpi a se kterymi prichazeji do tohoto strediska jsou i lehke, ale hlavne tezke. Proto Maria Gorreti byla stestim bez sebe kdyz jsem ji predali leky a obvazovy material,ktery posila zase spolecnost Tieto Enator.

hromada obvazoveho materialu od spolecnosti Tieto. Nejenom Maria Goretti mnohokrat za to DEKUJE

Nasledne jsem predavali leky, ktere by mely vystacit podle slov sestricky az na 6 mesicu. Dodali jsem snad vsechno co bude toto zarizeni potrebovat.

s Mariigoretti jsem se i kolikrat zasmali nad tim co jsme to privezli za medicinu

I kdyz uz nyni vim, ze jsme na neco zapomneli, ale snad chybejici leky co nejdriv nejak dodame.

sestricky za mnozstvim leku nebyly ani videt

mezinarodni slovensko-tanzanska dobrovolnicka spolupace. V akci Janko a Joseph

Po pohosteni a mnoha diku jsem se vydali zpet do Mbeyi, protoze bylo se treba chystat na cestu do Daru, kde mame potkat sestru predstavenou a nasledne vyrazit na Zanzibar si odpocinout, ale take nakoupit nejake zbozi, ktere se budeme snazit zde v cechach prodavat.





.

Ve ctvrtek jsem meli naplanovany odjez z Mahanga na tri hodiny odpoledne. Do te doby jsme chteli vyuzit nakoupeneho naradi a pospravovat v dome sester alespon to nejnutnejsi.Takze do treti hodiny jsem se s Jankem nezastavili. Ja jsem utesnoval pletivem vsechny skviry ve mistnosti kde sestry skladuji ryzi, kukurici a dalsi pochutiny. Tohle jsem delal proto, aby krysy nemely lehky pristup  do teto mistnosti. V lete, az prijede skupina dobrovolniku, tak uvidime kolik jich napocitaji. Doufam, ze tam jiz zadna nebude.

V tom spechu jsem si jeste stihl popovidat se sestrou Honestou. Ona me mile nazyva mladsim bratrem a ja ji na oplatku sestricko. Snazila se me povzbudit do zivota, dat mi par rad a rict mi, ze ji budu chybet.Takze se vlastne stala jedinou zenou, ktera mi rekla ze ji budu chybet. No pokud nejsme pratele, tak aspon blizci kamaradi.

Tesne pred odjezdem jeste privezli pytle cementu na stavbu sirotcincu, ktere jsme bedlive prepocitali a potvrdili, ze pocet kusu sedi. Takze hura do betonovani.

Odjezdy z Mahanga nemam nikdy rad. Nedalo se vsak nic delat a vydali se do Mbeyi, kde jsme byli pozvani na veceri k jednomu ze synu babua, jehoz jmeno je Peter Simwaba. Znovu s nami sel i jeho bratr Joseph. Joseph se chce uz velmi dlouho stat nasim dobrovolnikem. Proto jseme projednavali detaily spoluprace a nakonec jsme si placli. Timto tedy oznamuji, ze v Tanzanii mame prvniho dobrovolnika.

 

 

Joseph a jeho zena

Pak jsem si sli jeste na chvili sednou -   v cechach by jsme rekli do restaurace, ale popravde pili jsme jen zdejsi dobre a vychlazene pivecko Kilimanjaro, tak jak je s rodinou Simwaba, tedy rodinou babua zvykem. Janko dostal od rodinky darek - dva tradicni satky. Jeden na hlavu a jeden jen tak na prehozeni pres sebe. Jeste mu to dokonce tradicne uvazali.

Ja jsem sice dostal jen jeden satek, ale zase si me vyhledla jedna zdejsi devce a straslive se ke mne tulila. Tak jsem ji slibil jednu fotku a radeji jsem prchal s Jankem do hotelu.

Mali sirotci z Igogwe

Dnes jsme meli v planu navstivit sirotcinec batolat a podobne velkych deti v Igogwe. V Igogwe je hlavne vetsi dobra nemocnice.
Tam jsem se setkal s reditelem a domlouval pobyt nasich dobrovolniku v nemocnici a sirotcinci. Dohoda byla ke spokojenosti
vsech uzavrena a my se vydali za miminkami.

Reknu vam, ze pokud neni clovek tvrdeho srdce, pak s nim musi pohled na mimca pokud
ne otrast, pak alespon zacloumat.

Mimca byly tentokrat zavrene ve dvou mistnostech a jedne chodbe. Mohly se tam volne plazit,
nebo chodit pokud to uz umely. Deti, ktere umely chodit a spatrily nas prichod, tak nam utikaly, co jim jejich male nozky
stacily, naproti. Ty ostatni aspon otacely hlavickami. Timto bych asi rekl, ze detem chybi lidska pritomnost, dotek, nebo
takove to mamincino ponoseni.

Nejenom proto jsem moc rad, ze se zde vypravi nasi dobrovolnici a budou se temto detem vice
venovat. Je treba take rict, ze temto detem hmotneho moc nechybi. Jidla maji relativni dostatek - jenom ta pece.

Obaval jsemse zeptat jak casto miminka prebaluji. Doufam, ze je to aspon.... A az tyto mimca dorostou, pak je sance, ze budou moci prijit
i do naseho sirotcince, ktery se stavi v Mahangu.

s reditelem nemocnice Igogwe - domlouvani cinnosti nasich dobrovolniku

Nasledne jsme dostali opet vyborny obed u sester a vydali se na cestu zpet
do Mahanga.

K veceru opet prisel babu s jednou holcinou, ktera mela 17 let. Sice nebyla sirotek, ale jeji rodina je tak chuda, ze se o ni nemohla starat. Babu se ji tedy ujal a nyni tahle divka bydli u neho doma. Babu s ni prisel, aby se zeptal, jestli by jsme ji nemohli zaplatit skolne na soukrome skole. Bohuzel je uz 49 v poradi, protoze skoro vsichni lide, ktere potkam, tak chteji poslat sve deti na kvalitni soukromou skolu, ktera je vsak velmi draha a pro drtivou vetsinu rodicu deti, nedostupna. Pak kdyz babu odchazel, tak se se sestrou Doroteou o necem bavili, nacez mi oznamili zda li bych si tuhle divku nechtel vzit za zenu. Sice tahle divka je pekna, ale svou zenu si predstavuji trosku jinak, proto jsem s diky odmitl.